Způsobil smrt Kirgizek při požáru v Moskvě rasismus?

O požáru, který zaživa spálil 17 mladých kirgizských nádenic ve skladu tiskárny na periferii Moskvy, vycházejí najevo hrozivé informace. Dívky žily a pracovaly jako otrokyně, jejich ruské nadřízené je zřejmě dostatečně nevarovaly.

Ke smrtícímu požáru došlo po páté hodině ráno, právě v okamžiku, kdy se kirgizské nádenice převlékaly v šatně před začátkem směny. Nejmladší z nich bylo teprve 16 let. Byly nuceny pracovat v odlehlém areálu skladu 12 hodin denně, šest dní týdně.

Zcela šokující záběry z místa tragédie pak přinesla ruská nezávislá televize Dožď. Na jedné straně desítky pozůstalých a krajanů – v Moskvě pracují statisíce nádeníků z Kirgizstánu, Uzbekistánu a dalších zemí střední Asie, jelikož je to pro ně jeden z mála způsobů přežití. Přijíždějí do ruské metropole, aby mohli z peněz, které tam vydělají, podporovat příbuzné doma.

Na druhé straně se v záběru kamery objevila nabručená ruská žena, šéfka kirgizských pracovnic. Přímo na mikrofon reportérovi potvrdila, že když požár vznikl, byly všechny ženy uvnitř. „Směna ještě nezačala, když jsme začaly cítit kouř a žár. Řekli nám, že hoří, abychom co nejrychleji opustili budovu,“ říká neochotně a na opakovanou otázku odpovídá, že skutečně byla ve stejné místnosti jako kirgizské ženy, které uhořely. Pak ovšem přijde šok. Když se jí reportér televizní stanice Dožď zeptá, jak to, že nevarovala Kirgizanky, a jestli se přesvědčila, že její varování slyšely, cynicky mu pohrdavě odsekne: „Na to se zeptejte jich. Když jsou tak tupý, tak mají holt smůlu.“ Zřejmě si v šoku, který protrpěla, nebyla schopna uvědomit, že jí za to, co udělala, může hrozit vězení za neposkytnutí pomoci.

Tragický případ podle ochránců ruských práv názorně ukazuje poměry v ruské metropoli, kde nelegálně nebo na hranici zákona pracují v otrockých podmínkách statisíce lidí, zejména ze střední Asie. Nejenže pracují za mnohem menší mzdu, než Rusové, navíc žijí v otřesných podmínkách a často se stávají obětí rasově motivovaného násilí. Vztah mnohých Rusů k nádeníkům z Kirgízie, Uzbekistánu a Kazachstánu je silně xenofobní a pohrdavý, i když výjimečně cynická poznámka ženy v reportáži nezávislé televize vzbudila mezi Moskvany vlnu pohoršení.

Proč o tom píšu? Kvůli jedné mimořádně zajímavé věci, která v ideologicky zabarvených článcích o současné situaci v Rusku není nikdy zmíněna. Za největší zlo, které sužuje tamní občany, je neustále dosazován prezident Putin, je do omrzení zdůrazňováno, jaký je mezi zlým Ruskem a dobrým Českem nebetyčný rozdíl prakticky ve všem. Ve smyslu „buďte zticha a nestěžujte si, buďte rádi, že jste tady, a ne v tom příšerném Rusku“.

Proč? Z jediného důvodu: politikům nesmírně vyhovuje zdůrazňovat rozdíly, aby nevyšlo najevo, že problém je v Rusku i u nás stejný. Je jím zneužívání levné pracovní síly za stále méně lidských podmínek ve jménu zisku. Nadnárodní korporace to dělají trochu jinak u nás a v Moskvě, ale podstata je stejná. Vyždímat lidi, přírodu, zdroje i veřejný prostor, teď hned, co to dá. Nehledě na to, co s nimi bude. A co bude s námi se všemi zítra. Po nás potopa.