Oslavy? To už spíš protest!
Přiznám se bez mučení, že tanečky kolem zítřejšího „Festivalu svobody“ a patetické deklamování těch jediných správných hesel jako je třeba infantilní „díky, že můžem“ mě začíná pořádně vytáčet. Nejenže nemá nic společného s opravdovou svobodou a hodnotami, za které jsme tenkrát jako studenti vyšli do ulic, je to ještě horší. Celá ta habaďůra se změnou režimů se stává jen zástěrkou pro další ohlupování, vydírání a okrádání lidí, jen pod jinými hesly, transparenty a reklamami. Časy, kdy mně naplňovalo euforií, že tam, kde ještě před pár lety hyzdila město, kde žiju, pěticípá hvězda nebo budovatelské heslo, dnes svítí reklama na coca-colu, už jsou nenávratně pryč. Zkušenost a čas ukazuje, že pes zůstává zakopaný tam, kde byl v české kotlině zakopaný vždycky: v naší vlastní zabedněnosti, záštiplnosti a vlezdoprdelkovství, v naší závistivosti, strachu, xenofobii, pocitu ukřivděnosti, že se celý svět spikl proti nám. Národ rozdělený na dvě vyhraněné, proti sobě uměle poštvané skupiny, se do krve hádá o to, jestli to bylo horší před listopadem 1989, nebo jestli je to horší teď. Rozčílení zastánci obou znesvářených táborů by byli ochotni ušlapat toho, kdo má opačný názor, než oni. A jestli se něco nestane, asi to dříve či později udělají.
A mocní politikové, žertující podobně nechutně, zabedněně a přízemně jako jejich předlistopadoví kolegové,na účet lidí, kteří je zvolili a živí, se mohou utlouct smíchy, jak jim to skvěle vychází.
Ne, nebudu slavit a „děkovat, že můžu“ svobodně volit mezi Babišem, Sobotkou, Bělohrádkem, Kalouskem a Okamurou. Nevidím k takové oslavě důvod. Jestli má cenu si 17. listopad připomínat, pak ze stejného důvodu jako tenkrát v roce 1989. Kvůli hrdinství studentů bojujících proti fašistům, jejichž odkaz nám dal odvahu protestovat proti hnusnému, rozpadajícímu se režimu, za který jsme se styděli a s nímž jsme se nechtěli ztotožnit. Stejně jako se stydím a nechci se ztotožnit s tím dnešním. Když už, tak proti němu kvůli novým nespravedlnostem, které si na nás připravil, protestovat. Aniž bych se někoho ptal a potom mu poníženě děkoval, jak je to skvělé, že můžu. A že máme tak cituplnou demokracii, že můžeme nakupovat od rána do večera i na státní svátek. A pak si až do večera dojatě gratulovat, že se máme tak dobře, jak jsme se ještě neměli.
Ondřej Mrázek
Světlo rozumu v temnotě pandemie
Pandemické peklo občas přináší kromě úzkostí a vzteku i moudré nápady, jaké by snad za normálních okolností nikoho ani nenapadly. K nim patří i návrh Karla Schwarzenberga na zklidnění emocí kolem pražského pomníku maršála Koněva.
Ondřej Mrázek
Podivné úkazy minského jara
Mizení opozičních politiků, řádění evidentně najatých skupin provokatérů, násilí a rabování. Bělorusko se rychle propadá do chaosu, který se snaží zneužít někdo třetí. Kdo to asi je?
Ondřej Mrázek
Neutralita jako inspirace z Vídně
Případ útoku nervovým plynem na bývalého ruského špiona v Británii vyvolal největší diplomatickou ofenzivu proti Rusku v moderní historii. Z Vídně nyní zazněla námitka, že pro vinu Kremlu neexistují přesvědčivé důkazy.
Ondřej Mrázek
Nová hymna? Vy české tajfuny!
Zvednout naše vlastenecké mandle se dokonale podařilo příčinlivým reformátorům české státní hymny. To, co vzniklo, je hudební kočkopes, navíc se směšně zastaralým obrozeneckým textem v plánované druhé sloce. Kde rozum náš?
Ondřej Mrázek
Smog jako memento demokracie po česku
Každý rok zabije špatný vzduch podle informací Státního zdravotnického ústavu pět tisíc českých občanů. Politikům je to srdečně jedno. Jako ostatně skoro všechno, co se týká života běžných lidí, a ne jejich zisků a prebend.
Ondřej Mrázek
Přestaňme si nadávat, musíme si pomáhat
Hořce smutný kolotoč dělení české společnosti na dva hystericky se nenávidějící tábory se nám před očima mění v démonické soukolí, které nás všechny hrozí vcucnout a rozmáčknout jako Chaplina v jeho Moderní době.
Ondřej Mrázek
Ani milý Drahoš, ani drahý Miloš
Hry, které mají společně s chlebem uspokojit nespokojený národ, nechat ho se pořádně vyřádit, vypustit páru a odvést tak pozornost od korupce politiků a utahování šroubů i prohlubující se sociální a ekonomické nerovnosti.
Ondřej Mrázek
Fake-news po izraelsku s českým pírkem za kloboukem
Názorný příklad, kterak se manipuluje se skutečností, předvedla zase jednou izraelská média. A jako pilní propagandističtí žáčci se k nim přičinlivě přidali i četní novináři čeští.
Ondřej Mrázek
Co si myslí Rusové doopravdy?
Rusové jsou národ, trpící velmocenským komplexem, mesianistickými sklony, útiskem totalitního režimu i paranoiou ze zahraničního nepřítele. Tak analyzují čeští komentátoři výsledky průzkumu nezávislého centra Levada.
Ondřej Mrázek
Na Jeruzalém! aneb Kam vítr, tam plášť
Česká republika se zdržela hlasování o rezoluci OSN, odsuzující rozhodnutí USA uznat za hlavní město Izraele Jeruzalém. Podlehla tak tlaku a výhrůžkám Donalda Trumpa, že kdo ho nebude poslouchat, bude tvrdě pykat.
Ondřej Mrázek
Klaus s Mečiarem pořád drží basu
"Rozdělení bylo nevyhnutelné, i když ho většina lidí nechtěla". Dva politici, kteří pro vlastní prospěch před 25 rozbili Československo, si na společném setkání nervózně notovali pořád dokola stejnou starou písničku.
Ondřej Mrázek
Dopingový ping-pong anebo Proč ta sova tolik houkala?
Proč tolik zášti, Přemysle Čechu? A co vede naši hvězdu světového biatlonu dokola vykřikovat do světa médií a sociálních sítí svou otřepanou písničku o tom, že Rusům je třeba zakázat účast na olympiádě? Jsou to bolesti nohou?
Ondřej Mrázek
Ticho po pěšině o střelbě v Tbilisi
„Myslela jsem, že už je zase válka, Strašně jsem se vyděsila,“ říkala mi v pátek roztřesených hlasem kamarádka z Tbilisi. Nestačil jsem se divit. V českých médiích se totiž o tamní bitvě s teroristy nepíše. A je zřejmé, proč.
Ondřej Mrázek
Slováci poslali fašisty do riti. Gratulujeme!
Absolutní propadák Kotlebovy extrémně pravicové strany je nejdůležitějším vzkazem slovenských voličů po volbách do krajských zastupitelstev. Holohlavým náckům v zelených stranických tričkách spadl hřebínek.
Ondřej Mrázek
Blondýnka v čokoládě proti Putinovi?
Dovedete si představit, že by se do kandidatury na prezidenta přihlásila moderátorka reality-show s pověstí lvice salónů a sexuální dračice? Tak přesně k tomu došlo před pár dny v Rusku. Má se Putin bát nebo smát?
Ondřej Mrázek
Státní svátek? Ne, fotbalový mač!
Už je to zase tady: slavnostní předávání vyznamenání, potřásání pravicí, národní hrdost a nacionální pýcha, vyhřezlé do patetických projevů zkostnatělých a opuchlých politiků. Ať žije 28. říjen
Ondřej Mrázek
Válkou za mír
Severoatlantická aliance a Spojené státy americké se u nás dostaly do stejně posvátné a přísně ideologicky střežené pozice jako za minulého režimu Varšavská smlouva a Sovětský svaz. Běda tomu, kdo je odmítá povinně zbožňovat
Ondřej Mrázek
Oslava krvavých vražd aneb Den české státnosti
Den české státnosti je bezesporu nejabsurdnějším a nejkrvavějším svátkem, který národ český ve 21. století oficiálně slaví. Až v roce 2000 ho v parlamentu po bouřlivých debatách prosadila zejména katolická loby.
Ondřej Mrázek
Svěží vichr z hor nebo nájemné beranidlo?
Spanilá jízda oficiálního vyhnance z Ukrajiny Michaila Saakšviliho po ukrajinských městech je předzvěstí dalších politických otřesů v beztak notně roztřesené zemi. Kdo z nich bude mít prospěch?
Ondřej Mrázek
Vlajky místo reklam
Tak tolik českých vlajek jsem neviděl už hodně dlouho. Hlavně podél silnic a dálnic. Křečovitý protest majitelů reklamních billboardů je ale ve své podstatě trapný. Je to pláč nad tím, že už jim nebudou létat pečení holubi do huby
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1886x