Předsilvestrovská diplomatická roztržka mezi Amerikou a Ruskem je poslední křečí odstupujícího prezidenta Obamy a zároveň nahrávkou na smeč jeho nástupce Trumpa. Tomu se role zachránce velmocenských vztahů může hodit.
Předsilvestrovská analýza FBI a následné uvalení nových amerických sankcí na Rusko vyvolalo těsně před koncem roku (a nedlouho před koncem Obamova prezidentského mandátu) největší eskalaci napětí mezi Washingtonem a Moskvou od zabrání Krymu a jeho připojení k Rusku. Je o to křiklavější, že přichází ve chvíli, kdy už to vypadalo, že si velmoci chtějí od vzájemné nevraživosti oddechnout a přeladit frekvence svých vysílaček z nepřátelského popichování na zefektivnění spolupráce v boji proti terorismu.
Na černém seznamu nově sankcionovaných se kromě členů vedení ruské rozvědky objevilo i několik společností, zaměřených na IT, a dva ruští hackeři JevgenijBogačev a Alexej Belan, po nichž už ale FBI pátrá několik let, takže o žádnou žhavou novinku nejde.
Na ruských internetových diskuzích, na sociálních sítích i v některých médiích se objevují od rána zajímavé názory, které považují celou monstrakci Američanů za bouři ve sklenici vody. Argumentují hlavně tím, že Bogačev a Belan jsou sice pěknými ptáčky, kteří si počítačovou kriminalitou přišli na pohádkové peníze, ale zakládat na jejich existenci novou krizi v americko-ruských vztazích je mírně řečeno přehnané. Ruští tvůrci trojského koně Zeus způsobili firmám v Evropě a ve Spojených státech škody kolem 100 milionů dolarů. Na léčku jim sedlo dokonce policejní velitelství pro stát Massachusetts, které jim za vrácení dat z vyšetřovacích spisů zaplatilo volky nevolky 750 000 dolarů. To ale podle četných ruských diskutérů v žádném případě neznamená, že by měli něco společného s ruskou rozvědkou nebo Kremlem. FBI o nich ví už nejméně tři roky a boj o jejich zatčení, usvědčení a vydání do USA je běh na dlouhou vzdálenost.
Novináři a diskutující zároveň poukazují na to, že sousloví „ruský hacker“ se stalo ideologickou nálepkou, používanou v rámci ideologické války jako synonymum „cizího nebezpečí pro americkou bezpečnost“, cosi jako „americký špión“ v ruských státních médiích. Tím spíše, že na „černém seznamu ruských hackerů“, na který se Obama ve svém předsilvestrovském rozhořčení odvolává, jsou jen tři občané Ruska, ostatní jsou Ukrajinci, Bělorusové, Lotyšci, Litevci. Je na něm například lotyšský občan Peteris Šachurov, u něhož je poznámka: „Pozor, mluví rusky!“ Zpravodajský server Lenta.ru zase píše o tom, že FBI miluje dělat ze zatýkání hackerů velkou mediální show. Jako příklad uvádí dopadení běloruského hackera Dmitrije Noskovce v Praze. Ten popsal, jak k němu do bytu vtrhlo asi čtyřicet lidí, mezi nimiž byli čeští policisté, agenti FBI a novináři. Jak vtipně poznamenal nastávající americký prezident, je lehké vinit ze všeho Čínu a Rusko, ale co když za to může nějaký dvousetkilový chlap, který sedí v bytě za rohem na pohovce a ťuká do klávesnice.
Po Putinově novoročním gestu, kdy místo recipročních diplomatických opatření a vyhoštění amerických diplomatů pozval jejich děti na návštěvu Kremlu, se tak s nadhledem dá říct, že současná bouře v americko-ruských vztazích je krátkodobým pokusem odstupujícího prezidenta dát o sobě ještě naposled pořádně vědět. Až přijde Trump, všechno bude zase jinak.
