Cirkus Ukrajina aneb Neslavný konec kdysi slavného politika – tak by se dalo ve stručnosti označit dnešní zbavení Saakašviliho ukrajinského občanství. Sebral mu ho ještě nedávno jeho nejlepší kamarád prezident Petr Porošenko.
Ještě před pár lety byl Michail Saakašvili na nejlepší cestě udělat skvělou politickou kariéru. Založil politickou stranu, vyhrál prezidentské volby a stal se hlavou Gruzie. Nechal vystavět horskou silnici, otevírající cestu do nejkrásnějších oblastí Kavkazu, megalomanské mrakodrapy v přístavním černomořském městě Batumi, které dodnes zejí prázdnotou a ironicky se jim přezdívá gruzínský Dubaj, utratil miliardy dolarů za americkou a také českou výzbroj a málem se mu podařilo přivést Gruzii do NATO. Gruzínským prezidentem byl devět let – od roku 2004 do roku 2013.
Jenomže pak to s ním začalo jít z kopce. Prezidentské křeslo nejenže neohájil, navíc byl ve své rodné zemi obviněn z několika závažných trestných činů, takže mu nezbývalo než uprchnout za hranice.
Měl štěstí v neštěstí, protože na Ukrajině se tou dobou dostal k moci jeho starý dobrý kamarád Petr Porošenko a hned si gruzínského exprezidenta pozval do Kyjeva. Slovo dalo slovo a Porošenko, široce rozkročený na revoluční vlně pomajdanové euforie, nejenže udělil gruzínskému kamarádovi čestné ukrajinské občanství, ale zároveň ho jmenoval gubernátorem Oděsské oblasti. První měsíce se Porošenko i Saakašvili zeširoka usmívali a navzájem si vystřihávali dojemné komplimenty. Snad sami věřili, že vedou Ukrajinu k zářným zítřkům.
Jenomže po pár letech to mezi nimi začalo ošklivě skřípat. Saakašvili začal poukazovat na nečinnost kyjevských úřadů v boji s úplatkářstvím, které podle něj „sahá do nejvyšších pater ukrajinské politiky a obviňovat přímo Porošenka. Zčásti to byla odplata za to, že místní úřady neumožnily vybudovat obří bezcelní zónu, která měla proměnit Oděsu v největší černomořský námořní přístav – bránu do Evropy. Oděsa je odjakživa městem pašeráků a kriminálních spolků a těm se myšlenka, že by měli přenechat výnosný byznys Saakašvilimu ani trochu nezamlouvala. A taky že nepřenechali.
To už začal gruzínský exprezident řádit a pomalu ztrácet nervy. Nejdříve se nechal slyšet, že Porošenko podporuje kriminální gangy vrahů a korupčníků a kryje otřesnou míru korupce ukrajinských politiků ve všech patrech moci. Ono to sice nebude mít k pravdě daleko, ale na Ukrajině se to přece jen neříká nahlas.
No a jak to skončilo, už víte: dnes došla prezidentovi Porošenkovi trpělivost a bývalému kamarádovi občanství Ukrajiny odebral. Prý za falšování dokladů nebo uvedení nepravdivých informací. To je ostatně jedno.
Zajímavé bude spíše to, kam se Michail Saakašvili na své cestě životem vydá dál. Zpátky domů nemůže, tam ho čeká zatykač. Do Ruska už vůbec ne, tam je personou non grata. Nehodlám spekulovat, který stát bývalého politika s pošramocenou reputací přijme za svého, jen bych si přál, aby to – probůh! – nebyla Česká republika. I když bych se moc nedivil, protože českých kamarádíčku, co s nimi dělal byznys, tady má dost.
