OSA se zbláznila jako Harpagon

Tak nám ta OSA úplně zešílela. Projevil se u ní - v kapitalismu stále rozšířenější - syndrom Harpagonovy nemoci, tak zvaného šílenství z peněz. Nejnověji chtějí mentální exekutoři z Ochranného svazu autorského zkasírovat nebo vyrabovat všechny, kdo mají rádi folklor. A to přesto, že většina lidových písniček (kromě těch zlidovělých) žádné autory nemá. Nebo je snad normální, aby pár lidí, kteří se sejdou, aby si zazpívali, museli dávat tučné obnosy do kapes úředníků z OSA?  

Jakmile jsem přečetl článek o tom, že vyčůránkové z OSA chtějí zničit moravská a slezská folklorní sdružení tím, že po nich budou za každé vystoupení požadovat horentní sumy peněz, představil jsem si Miloše Kopeckého v roli Moliérova nesmrtelného lakomce Harpagona, kterak úpí ve strašlivém záchvatu:

„Už mi to leze na mozek a nevím, co dělám. Ukradli mi moje peníze. Moje peníze, moji radost, moji útěchu, moji sílu, moje sebevědomí, moje všechno. Bez těch peněz já nejsem nic, bez těch peněz já nemůžu žít.“

Tak lamentuje nebohý Harpagon a chce natáhnout na skřipec každého, kdo mu jeho peníze nedonese. Podobně OSA teď hodlá natáhnou na skřipec lidi, které baví zpívat a tancovat, obohacují tím ostatní a zachovávají důležitou část naší identity a kulturního dědictví.

Natahování na skřipec každého, kdo chce veřejně něco zahrát nebo zazpívat, nebo kdo si chce v hospodě pustit rádio, už trvá pěkných pár let. A lidé s tím naučili žít, někdo v tom chodit, jiný obcházet, jenomže když se teď rozpadlo (a nejspíše bylo vytunelováno) Folklorní sdružení ČR, které všelijak, ale alespoň nějak právní záležitosti s OSA zařizovalo, co bude? Zruší se folklorní sdružení? Bude se hrát a tancovat kdesi po sklepích nebo v lesích tajně, aby OSA nevěděla? A když to takhle půjde dál, kde skončíme? Kdy OSA zpoplatní, když si po cestě do práce zapískám oblíbenou melodii a uslyší mě přitom kolemjdoucí? A kolik budu muset zaplatit, když budu vyprávět sousedům v hospodě u nás na rohu vtipy? Vždyť to je taky svého druhu folklór, nebo ne?

Toto není šťastný způsob, jak uplatňovat zákon. To je podřezávání si větve vlastní identity, na které ještě jakž takž sedíme. To je šílenství hodné Harpagona, kdy peníze jsou všechno, všechno je za peníze, a kromě toho už není nic. Jestli to takhle půjde dál, stanou se z nás duchovní bezdomovci, šílení lovci peněz, kteří budou ostatním jen pro smích. Jako ten Harpagon, ztrácející lidskou podstatu ve svém neslavně proslulém monologu:

„Všichni se na mě dívají, smějou se... Prsty v tom mají všichni, určitě všichni. Ale rychle, to chce policajty, četníky, soudce a skřipec a šibenici a kata!!! Všechny, všechny vás dám oběsit a jestli ty peníze nedostanu – oběsím se SÁM!!