Rusko je jako Hamlet, který si rád přihne.

Ve věku 88 let zemřel dnes spisovatel a básník Fazil Iskander, mistr kavkazského magického realizmu. Jeho vášeň k životu, láska k lidem, smysl pro humor i sžíravá ironie ale v knihách, básních a úvahách žijí dál.

Za abcházským Garcíou Márquezem

Jednostranný pohled na Rusko jen jako na diktaturu a rozpínavou velmoc, kterou musíme nenávidět a bát se jí, nás o mnohé ochuzuje. Dovolte mi teď připomenout a uctít památku člověka, který skrze své rusky psané knihy takovou představu narušuje. Nebo lépe řečeno obohacuje a rozvíjí.

Fazil Iskander se narodil v roce 1928 v Suchumi na úpatí Kavkazu a na pobřeží Černého moře. Jeho otec byl Peršan z Íránu, jeho matka Abcházka. Ve svých nejznámějších dílech, z nichž nebylo bohužel žádné přeloženo do češtiny, popisuje intenzivní zážitky z dětství a dospívání v pestré mnohonárodnostní společnosti, magické příběhy svých předků a je vynikajícím vypravěčem historek a nejrůznějších milostných vzplanutích a osudových propletencích. Místo dlouhých řečí jsem si dovolil přeložit pár jeho myšlenek a aforismů, které mě zvlášť zaujaly. Fazile Iskandere sbohem! Nechť je Vám země lehká!

 “Dlouhá léta jsem žil v Suchumi, což bývalo velice svérázné město. Jeho svéráz spočíval v neopakovatelné mnohonárodnosti a pestré směsici jazyků, které se v něm mísily. Bylo tam neustále slyšet abcházštinu, ruštinu, gruzínštinu, mengrelštinu, arménštinu, turečtinu, občas zazněla perština. A celé to proplétání melodií a rytmů se mi v mysli v podivuhodném mlžném oparu slévalo do jedné symfonie nejen zvuků, ale i významů.”

“Právě v dětství dokážeme vnímat život nejpřirozeněji a nejintenzivněji, právě v dětství si utváříme názory a postoje, které nás budou provázet celý život."

“Rusko je jako Hamlet, který si rád přihne.”

“Třídní boj se změnil v boj o peníze. Deklaraci lidských práv nahradila dekorace lidských práv."

“Hlouposti je třeba se vysmívat ne proto, že by bylo možné ji zničit, protože hloupost je nezničitelná, ale protože je třeba podpořit zdravý rozum.”

“Člověka, který spálí jeden dům, považujeme obvykle za šílence, ale člověk, kterých jich spálí celá města, v nás mimoděk vyvolává představu, že se chystána tom ohromném spáleništi postavit něco nového a dosud nevídaného.”

“Některé ženy začnou být něžné, až když onemocní. Po pár dnech začnou znovu pokřikovat a komandovat z postele. Á! To je dobré znamení. Už se uzdravují.”

“Žena by se měla přehnaně bát tmy, krys, bouřky, špatných předtuch a zlých snů. Takové chování k ní muže přitahuje, vyvolává v něm pocit zodpovědnosti, pocit, že ji bude oporou. Muži obzvláště odvážných žen mívají ve tvářích výraz rozpačité bezradnosti,”