Bumerangem do hlavy!

Úřednický bič, který na vlně špionománie nedávno oficiálně vypráskal dva ruské novináře, se teď vrátil české straně jako bumerang. A jako vždycky na to doplatil nevinný člověk, český novinář Ondřej Soukup.

Politici mají nezřídka velké huby, z nichž jim vylétávají jako sršni z hnízda silná slova. Politici řeční, kážou, vyhrožují a spoléhají na to, že na to zpravidla doplatí někdo jiný. A ono to tak, bohužel, doopravdy bývá. Jako v této špionské historce, která nebýt k pláči, byla by pro svou absurditu až bulgakovskou spíše k smíchu.

Všechno to začalo zprávou tajné služby zvané někdy jen BIS. V ní se každý rok píše vlastně totéž, hlavně ale to, že si musíme dávat větší pozor na ruské agenty, kteří se nám tu promenují v dlouhých hustých řadách jako Sokolíci nad Strahovem. Jenomže protože na „boji proti ruským agentům“ je každoroční zpráva naší tajné BIS rok co rok postavena, napadlo nějakého vysokého tajného důstojníka nebo generála, že by se měl nějaký ten kremelský James Bond v ruském provedení skřípnout, chytit a předhodit veřejnosti. „Aby bylo vidět, že něco děláme, že jo.“

A jak rozkázal, tak se stalo. Jenomže s tím rozdílem, že bič nedopadl na žádného agenta ani špiona, ale na dvojici stárnoucích ruských novinářů, kteří nikdy nic proti České republice neměli, naopak udělali spousty práce při její prezentaci v Rusku. Alexandr Kuranov píšící pro agenturu RIA Novosti a Vladimir Sněgirjov pro deník Rossijskaja gazeta byli z toho, že jim úřady odmítly prodloužit novinářská víza, patřičně zoufalí. Čekali, že když je někdo vlivný označil za agenty, určitě je vyhostí ze země.

Jenomže to by nemohla být Česká republika, kde levá ruka neví, co dělá pravá a všechno trvá hrozitánsky dlouho nebo se to ztratí. A tak tu oba ruští novináři díky bohu klidně žijí dál a dokonce dál píší pro své chlebodárce, aniž by to – stejně jako předtím – někomu vadilo. Jsou moudřejší o zjištění, že akreditaci ke své práci vlastně zase tak moc nepotřebují.

Jenomže když už se skoro zdálo, že celá podivná kauza se vytratí jako pára nad hrncem a upadne do zapomnění, protože tajný vlk se nažral a koza zůstala celá, zahřmělo z opačné strany – z Ruska. Ondřej Soukup, novinář a rusista, který mimochodem svým ruským kolegům Kuranovovi a Sněgirjovovi v těžké době pomáhal, nedostal do Ruska novinářské vízum. Člověk, který se o Rusku v souladu se svým nejlepším svědomím snaží psát upřímně, vyváženě a pravdivě, což je u českých novinářů mimořádně vzácné, doplatil na špionománii českých tajných a následnou spirálu odvetných kroků, která je v diplomatickém pošťuchováním tohoto druhu nepsaným pravidlem.

Co z toho plyne? Malování čertů na zeď se nevyplácí, protože se nám obvykle vrátí jako bumerang ve chvíli, kdy to nejméně čekáme.