Daně, ale co za ně?
Daně, daně a zase daně. Denně daně, a co za ně? Daně platíme ze všeho, co vyděláme, a ještě k tomu i z toho, co si koupíme. Neznám nikoho, kdo by to bral tak, že platit daně je zkrátka potřeba, protože ti, co něco mají, se musí podělit s těmi, co nemají nic. Solidarita se moc nenosí, ještě tak v předvánoční hysterii poslat esemesku na nějaké to dobročinné konto, ale tím to hasne. Co jsme si, to jsme si.
Málo z nás si uvědomuje ten rozdíl. Zatímco v některých státech to tak nějak všechno funguje, na silnicích nejsou díry, skoro se netuneluje, a když, tak vykuky tuneláře hned chytí a odsoudí, všude je čisto, tramvaják na vás počká, než nastoupíte, a nezavře vám na just dveře před nosem, a lidé se na vás v parcích a ulicích usmívají, tady je děr na silnicích čím dál tím víc, podivné machinace s veřejnými zakázkami se staly normou, všude je špína a lidé se nasupeně dívají do země. Rozdíl je v tom, že zatímco ve fungujícím státě se daně efektivně využívají na tak zvané věci veřejné (neplést s nešťastnou zaniklou politickou stranou přezdívanou hanlivě veverkáři), tedy na to, z čeho mají prospěch všichni, u nás se většina vybraných peněz rozkrade a další část šikovně šoupne spřízněným firmám v nějaké té cinknuté veřejné zakázce nebo soutěži.
Jenomže to by tu museli být politici, kteří spravují stát jako stát, a ne jako firmu. Ačkoli je dnes v módě stavět stát a firmu do protikladu v tom smyslu, že stát je vždycky byrokraticky nabubřelý a neefektivní, zatímco ve firmě se musí makat, ale funguje to v ní všechno jako na drátkách. Je to vlastně jen takové pootočené rčení z dob reálného socialismu. Tenkrát se říkalo, že co je soukromé, je špatné, dnes je to naopak. Společné je jen černobílé vidění světa a nepochopení souvislostí. Rozdíl mezi firmou a státem je totiž ve skutečnosti takový, že zatímco stát chrání práva všech na demokratických principech, smyslem firmy je vyprodukovat co nejvyšší zisk, bez ohledu na cokoli, po nás přijde potopa. Teď jsme toho ostatně svědky.
Názorným příkladem, jak se liší stát a firma, je fakt, že zahraniční banky a automobilky, působící na našem území, právě ve jménu tohoto zisku ždímají peníze z našich občanů a dividendy si posílají k sobě domů. Jenom rakouská Erste Bank, která vlastní Českou spořitelnu, loni na dividendách vyplatila v přepočtu 12,8 miliard korun. A od roku 2000 takto odteklo za hranice neuvěřitelných 460 miliard, což už je slušná sumička. Až se člověk diví, že si to tak lehce necháme líbit. Jenomže zapomíná na to, že lidem, kteří umožnili nastavit systém tak, aby se vysávání bankovními a firemními klíšťaty, někdo musel dát pěkně tučného tuzéra. Jinak by takovou blbost přece nikdy neudělali.
Ondřej Mrázek
Světlo rozumu v temnotě pandemie
Pandemické peklo občas přináší kromě úzkostí a vzteku i moudré nápady, jaké by snad za normálních okolností nikoho ani nenapadly. K nim patří i návrh Karla Schwarzenberga na zklidnění emocí kolem pražského pomníku maršála Koněva.
Ondřej Mrázek
Podivné úkazy minského jara
Mizení opozičních politiků, řádění evidentně najatých skupin provokatérů, násilí a rabování. Bělorusko se rychle propadá do chaosu, který se snaží zneužít někdo třetí. Kdo to asi je?
Ondřej Mrázek
Neutralita jako inspirace z Vídně
Případ útoku nervovým plynem na bývalého ruského špiona v Británii vyvolal největší diplomatickou ofenzivu proti Rusku v moderní historii. Z Vídně nyní zazněla námitka, že pro vinu Kremlu neexistují přesvědčivé důkazy.
Ondřej Mrázek
Nová hymna? Vy české tajfuny!
Zvednout naše vlastenecké mandle se dokonale podařilo příčinlivým reformátorům české státní hymny. To, co vzniklo, je hudební kočkopes, navíc se směšně zastaralým obrozeneckým textem v plánované druhé sloce. Kde rozum náš?
Ondřej Mrázek
Smog jako memento demokracie po česku
Každý rok zabije špatný vzduch podle informací Státního zdravotnického ústavu pět tisíc českých občanů. Politikům je to srdečně jedno. Jako ostatně skoro všechno, co se týká života běžných lidí, a ne jejich zisků a prebend.
Ondřej Mrázek
Přestaňme si nadávat, musíme si pomáhat
Hořce smutný kolotoč dělení české společnosti na dva hystericky se nenávidějící tábory se nám před očima mění v démonické soukolí, které nás všechny hrozí vcucnout a rozmáčknout jako Chaplina v jeho Moderní době.
Ondřej Mrázek
Ani milý Drahoš, ani drahý Miloš
Hry, které mají společně s chlebem uspokojit nespokojený národ, nechat ho se pořádně vyřádit, vypustit páru a odvést tak pozornost od korupce politiků a utahování šroubů i prohlubující se sociální a ekonomické nerovnosti.
Ondřej Mrázek
Fake-news po izraelsku s českým pírkem za kloboukem
Názorný příklad, kterak se manipuluje se skutečností, předvedla zase jednou izraelská média. A jako pilní propagandističtí žáčci se k nim přičinlivě přidali i četní novináři čeští.
Ondřej Mrázek
Co si myslí Rusové doopravdy?
Rusové jsou národ, trpící velmocenským komplexem, mesianistickými sklony, útiskem totalitního režimu i paranoiou ze zahraničního nepřítele. Tak analyzují čeští komentátoři výsledky průzkumu nezávislého centra Levada.
Ondřej Mrázek
Na Jeruzalém! aneb Kam vítr, tam plášť
Česká republika se zdržela hlasování o rezoluci OSN, odsuzující rozhodnutí USA uznat za hlavní město Izraele Jeruzalém. Podlehla tak tlaku a výhrůžkám Donalda Trumpa, že kdo ho nebude poslouchat, bude tvrdě pykat.
Ondřej Mrázek
Klaus s Mečiarem pořád drží basu
"Rozdělení bylo nevyhnutelné, i když ho většina lidí nechtěla". Dva politici, kteří pro vlastní prospěch před 25 rozbili Československo, si na společném setkání nervózně notovali pořád dokola stejnou starou písničku.
Ondřej Mrázek
Dopingový ping-pong anebo Proč ta sova tolik houkala?
Proč tolik zášti, Přemysle Čechu? A co vede naši hvězdu světového biatlonu dokola vykřikovat do světa médií a sociálních sítí svou otřepanou písničku o tom, že Rusům je třeba zakázat účast na olympiádě? Jsou to bolesti nohou?
Ondřej Mrázek
Ticho po pěšině o střelbě v Tbilisi
„Myslela jsem, že už je zase válka, Strašně jsem se vyděsila,“ říkala mi v pátek roztřesených hlasem kamarádka z Tbilisi. Nestačil jsem se divit. V českých médiích se totiž o tamní bitvě s teroristy nepíše. A je zřejmé, proč.
Ondřej Mrázek
Oslavy? To už spíš protest!
Zítra se chystá celonárodní candrbál jako připomínka událostí 17. listopadu z roku 1989. Všichni zase budou mít plná ústa svobody a demokracie, ve skutečnosti půjde jako obvykle o lokajské přitakání novým, neméně odporným vládcům.
Ondřej Mrázek
Slováci poslali fašisty do riti. Gratulujeme!
Absolutní propadák Kotlebovy extrémně pravicové strany je nejdůležitějším vzkazem slovenských voličů po volbách do krajských zastupitelstev. Holohlavým náckům v zelených stranických tričkách spadl hřebínek.
Ondřej Mrázek
Blondýnka v čokoládě proti Putinovi?
Dovedete si představit, že by se do kandidatury na prezidenta přihlásila moderátorka reality-show s pověstí lvice salónů a sexuální dračice? Tak přesně k tomu došlo před pár dny v Rusku. Má se Putin bát nebo smát?
Ondřej Mrázek
Státní svátek? Ne, fotbalový mač!
Už je to zase tady: slavnostní předávání vyznamenání, potřásání pravicí, národní hrdost a nacionální pýcha, vyhřezlé do patetických projevů zkostnatělých a opuchlých politiků. Ať žije 28. říjen
Ondřej Mrázek
Válkou za mír
Severoatlantická aliance a Spojené státy americké se u nás dostaly do stejně posvátné a přísně ideologicky střežené pozice jako za minulého režimu Varšavská smlouva a Sovětský svaz. Běda tomu, kdo je odmítá povinně zbožňovat
Ondřej Mrázek
Oslava krvavých vražd aneb Den české státnosti
Den české státnosti je bezesporu nejabsurdnějším a nejkrvavějším svátkem, který národ český ve 21. století oficiálně slaví. Až v roce 2000 ho v parlamentu po bouřlivých debatách prosadila zejména katolická loby.
Ondřej Mrázek
Svěží vichr z hor nebo nájemné beranidlo?
Spanilá jízda oficiálního vyhnance z Ukrajiny Michaila Saakšviliho po ukrajinských městech je předzvěstí dalších politických otřesů v beztak notně roztřesené zemi. Kdo z nich bude mít prospěch?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 205
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1886x