Ticho po pěšině o střelbě v Tbilisi

„Myslela jsem, že už je zase válka, Strašně jsem se vyděsila,“ říkala mi v pátek roztřesených hlasem kamarádka z Tbilisi. Nestačil jsem se divit. V českých médiích se totiž o tamní bitvě s teroristy nepíše. A je zřejmé, proč.

Střelba ze samopalů, kulometů a granátometů minulý čtvrtek ve čtyři hodiny ráno probudila a vylekala snad všechny obyvatele gruzínské metropole. Městem projížděly obrněné transportéry v plné zbroji, silné exploze granátů bylo slyšet až do pátečního večera. Z jednoho ze sídlišť na kraji města se zvedaly sloupy černého a šedého dýmu. Gruzínci, kteří ještě mají válku v živé paměti, začali podléhat panice. Až v pátek večer napětí opadlo a všichni se uklidnili. Vyšlo najevo, že gruzínské speciální jednotky úspěšně zlikvidovali teroristickou buňku, jejíž členové plánovali v nejbližších dnech ve městě násilnou akci. Při zásahu byli zabiti tři teroristé, další byl zadržen. Čtyři gruzínští policisté byli zraněni, jeden později v nemocnici zemřel.

A postupně se ozřejmily i další zajímavé věci. Jedním z teroristů, zlikvidovaných na tbiliském sídlišti, v panelákovém bytě na ulici mnicha Georgie, byl totiž neslavně proslulý Ahmed Čatajev, původně čečenský bojovník proti Rusku, jehož mimochodem turecké a americké orgány od letošního jara podezírají z účasti z teroristického útoku na istanbulském letišti v roce 2016. Zatímco Rusko na něj vydalo zatykač již před rokem 2000, Rakousko mu – poté, co tam s rodinou uprchl – udělilo politický azyl. V roce 2003 je Čatajev jmenován oficiálním představitelem vůdce čečenských bojovníků Doku Umarova v západní Evropě. Evropa s ním zachází jako s privilegovaným protivníkem Kremlu a za vlivné podpory maďarského miliardáře Sorose pod praporem ochrany nespravedlivě stíhaných mu zajišťuje ochranu. Jenomže netuší, že si hřeje na prsou hada: Ahmed Čatajev se aktivně podílí na teroristické činnosti, podporuje teroristy a verbuje nové členy Islámského státu. Postupně je se zbraněmi a plánky výbušnin zadržen ve Švédsku a na Ukrajině, ale jeho vydání do Ruska je opakovaně z lidsko-právních důvodů odmítáno. Po vydání do Gruzie je záhadně propuštěn z vězení a jeho stopa se zcela vytrácí po atentátu na letiště v Istanbulu.

Nyní jej gruzínští policisté zlikvidovali těsně předtím, než uskutečnil teroristický útok. Na poslední chvíli. Jinak by se varovný příběh o ideologické zaslepenosti Evropy, bojující svou svatou protiruskou válku pod heslem „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“ a vychovávající si v ideologických chráněncích vlastní teroristy a vrahy, už nejspíš ututlat nepodařilo.

Stejně jsem zvědav, jak dlouho bude v českých médiích ticho po pěšině o Tbilisi a atentátníkovi z Istambulského letiště Ahmedovi Čatajevovi trvat. Kdyby tak alespoň stručnou, hutnou zprávičku obšlehli z BBC. To se snad ještě může, nebo ne?