Ani milý Drahoš, ani drahý Miloš

Hry, které mají společně s chlebem uspokojit nespokojený národ, nechat ho se pořádně vyřádit, vypustit páru a odvést tak pozornost od korupce politiků a utahování šroubů i prohlubující se sociální a ekonomické nerovnosti.

Taková je podle mého skromného názoru skrytá podstata přímé prezidentské volby, za horka importovaného amerického mediálního show, která nemá v české společnosti ani politické kultuře – lze-li o nějaké české politické kultuře vůbec ještě bez uzardění hovořit – smyl ani místo. Názorně to dokázala už první přímá volba před čtyřmi lety, která z hlediska nejvyšších politiků a oligarchů úspěšně rozdělila národ na dva vzájemně nenávistné tábory. A potvrzuje se to i v těchto dnech, kdy jsou veškerá veřejná a ožehavá témata zatlačena do pozadí až do úmoru se opakujícím fanděním tomu kterému kandidátovi, v mainstreamových médiích často převlečeném za čistě objektivní analýzy.

Miloše Zemana jsem v první přímé volbě volil, paradoxně jako menší zlo proti Karlu Schwarzenbergovi, za něhož se tehdy postavila samozvaná společenská, kulturní a ekonomická elita s takovým fanatismem a až svazácky zarputilým lpění na vlastní neomylnosti a neschopnosti připustit odlišný názor, s takovým pohrdáním názorovými odpůrci, že se mi to při jejich vzdělání a lpění na slušném vystupování ani nechtělo věřit.

Nyní už ho podruhé volit nebudu. Ne proto, že by mi vadilo jeho kulhání a potácení se, pokročilý věk, obezita, láska k alkoholu nebo kuřácká vášeň, ale protože klesl na úroveň okamurovských zasévačů paniky a podněcovačů k nenávisti vůči lidem s jiným vyznáním, barvou pleti nebo přesvědčením. Ti činí věci nepřípustné nejen podle konkrétních paragrafů trestního řádu, ale ani podle nepsaných morálních pravidel.

Volit se mi nechce ani profesora Drahoše. Ne, že bych si nevážil jeho seriózního úsudku vědce, pěkné češtiny a decentního vystupování, ale nedokážu si představit, co udělá, až mu začnou všichni jeho zapálení podporovatelé, které spojuje jen nenávist k Zemanovi, radit, co má dělat. A on je bude muset poslouchat, protože mu přece zaplatili kampaň. Ta podivně vlezlá a dotěrná volební kampaň, ze které jak sláma z bot trčí otřepané triky marketingových a PR mágů, je už vážně přehnaná. A řečičky o mirkovo-dušínovské slušnosti, bezúhonnosti a upřímnosti na pozadí malování ruského čerta na zeď jakbysmet.

Přesto možná k volbám půjdu. Ze skuhravé pasivity mne vytáhla dcerka, které bude osmnáct až za rok, takže letos nemá volební právo. Argumenty, které při naší debatě použila, byly svěží a trochu naivní. A upřímné. Chtěla by volit Drahoše, protože je mu rozumět, nedělá ostudu (nechvalme dne před večerem) a není xenofob jak vyšitý. Takže není vyloučeno, že půjdeme k volbám spolu a já jí tam toho pana profesůrka hodím. Možná, ještě nevím. Ať si vyzkouší na nečisto ten omamný pocit euforie z občanské volby i následnou kocovinu z nesplněných očekávání. V životě se jí to bude hodit.