Napsal jste to krásně, i když člověk cítí smutek z toho, že zemřel. Jak jste ale napsal, asi se teď nachází ve svém veselém světě, který stvořil. A Miloš Macourek k němu jistě patřil. Když jste vzpomněl Macha a Šebestovou, tak mě na jejich příbězích fascinovalo, že sice měli kouzelné sluchátko, které jim splnilo každé přání a oni ho využívali, aby překonávali různé překážky, ale tak zvláštním způsobem, totiž tak, že s jeho pomocí navodili situaci, aby mohli tu překážku zvládnout sami. V tom byla genialita obou. Díky vám, Adolfu Bornovi i Miloši Macourkovi.